o nás

Jmenuji se Michaela Rivcová a jsem z Nového Jičína. Po celý svůj život miluji zvířata a mým snem již od útlého dětsví bylo mít psa. Ale bydlíme v paneláku, rodiče do bytu psa nechtěli a navíc měli strach z toho, že by mě to omrzelo a co pak s hafíkem. Proto jsem se alespoň ujala každého psa, který se ocitl v okolí bydliště a neměl pána. Dostal ode mě pod balkon bedýnku na spaní a každý den papání. Rodiče z toho měli "velkou radost" :-) . Kromě psů miluju také koně. Asi v 8-9 letech jsem začla jezdit na ponících a později chodila do oddílu v Žilině, kde byla i má sestra (naše koníčky jsou propletené, už dělá také psy). U koní jsme měli dva labradory a samozřejmě jsem se o ně tedy starala já. I mě ale neminula puberta, splašily se mi hormony a začly mě bavit jiné věci. Ale v okruhu koní a koňáků jsem byla nějakým způsobem stále. A tak jsem se také dostala ke svému prvnímu psu. Jela jsem s kamarádkou odvézt jedním známým oves pro koně. Byla zima. Přijely jsme k nim a na dvoře malé černé klubíčko. Jejich syn jim dovezl štěně fenky NO. Neměly jsme z toho radost, Ti lidi nejsou dobří, ale nedalo se nic dělat. Jenže den po Vánocích mi kamarádka volala, že ji jede  z jejich synů nakopl a ona má něco s nohou. Jely jsme tam, štěně v -15°C leželo pod bednou na sněhu, klepalo se zimou i bolestí a nožku zlomenou. Bylo mi to jedno, vzala jsem ji, řekl, že si ji beru a jely jsme. Kamrádku jsem vyměnila za přítele a vyrazili na veterinu za kamarádkou. Tam jsme se dozvěděli, že noha je zlomená a bude třeba operace a kolik to bude stát. Což o to, ale byla tady další otázka a zásadnější...co pak s ní???? Hodila jsem smutná a prosebná očka a bylo rozhodnuto. BRITU si necháme! Rodiče od přítele měli rodinný barák a zovna nedávno přišli o psa. Brita podstoupila operaci, dostala drát do nožky (který ji tam bohužel zarostl a má ho tam doteď) a BYLA NAŠE! Poté, co se vyléčila ze svých neduhů jsem s ní začala chodit na cvičák. Konečně jsem si splnila sen .... měla jsem NO a chodila na cvičák!!! Jenže s postupem času jsem zjišťovala, že mi Brita nestačí a chci více. Známá se jela podívat na štěňda BOM, uvažovala o fence. Výsledek? Já si odvezla pejska jménem AXEL BLACK ANTEA. Jenže ten už u rodičů přítele být nemohl, nechtěli tam dva psy. Taťka mi tedy sehnal zahradu v Novém Jičíně, dali jsme ji dohromady (ploty, chatka, alektřina, ...) postavili jsme kotce a hafíci se asi po třech měsících stěhovali kousek ode mě. Bohužel, Axovi se nepostavili uši a přibližně v roce  se u něj projevila epilepsie. I přesto jsem s ním ale cvičila dál a v jeho roce a půl  jsem s ním jela na výcvikový tábor, který pořádal pan Růžička. Tam jsem se ocitla jak Alenka v říši divů, protože to, co jsem dosud poznala, mělo s moderní sportovní kynologií pramálo společného! Otevřely se mi oči, zjistila jsem, o čem je sportovní kynologie současnosti a ne to, co jsem měla možnost zjisit na "svazarmovském" cvičáku a začala jsem cvičit jinak! Navíc jsem se zde setkala  s lidmi, kteří mi pomáhají i nadále a to Janičkou a Víťou Glisníkovými. Mimo nich jsem tam taky potkala spoustu skvělých nových přátel, přednostně Karol Pořízkovou, Lucku Ševčíkovou a Janču Dvořákouvou. Nějaký čas po tomto táboře jsem si tedy pořídila svého dalšího psa ... BRIX KAJEXA. Ráda bych ještě zmínila další lidi, kterých si dále vážím a kteří mi pomáhají nebo pomáhali: sestra Sima Černochová, Kája Černoch, Pavel Koman, Petra Krutišová, Radek Kupka, Jarda Labík, Denča Šafářová, Sylva Elblová,Iva Hloušková ... snad jsem nikoho nevynechala :-)Tak uvidíme, jak se nám bude dařit a plnit další sny :-) Momentálně je to tedy na mě a na Brixíkovi! Tak nám držte palečky :-)